11, Kniha od autora ze sousedícího státu
Anotace hlásala slibný příběh studentky masmediální komunikace, která žila v dětském domově. Tenhle fakt ale v knize není absolutně podstatný, až na to, že se vlastně v druhé polovině knihy dozvídáte, že její únosce, o kterém psala články, vyrůstal ve stejném domově. Což mě trochu mrzelo, mohlo tam být klidně i více popsána doba z tohoto jejího období.
Nejvíce mi na příběhu asi vadilo nepropracovanost postav. Chování, zejména hlavní postavy, se měnilo až příliš často. Z chladné hlavy se v dalším odstavci stalo uplakané děcko. I vztahy mezi jednotlivými postavami mi připadají postavené na hlavu. Pokud to mělo přidat na dramatičnosti, tak se to příliš nepovedlo. Postelové scény mohla autorka podle mě vynechat úplně, protože s nimi mi ta kniha připadala malinko jako snaha o přiblížení se 50ti odstínům šedi. Bylo by lepší, kdyby autorka více rozebrala věc, podle které byla ta kniha i pojmenována, tedy dědictví hlavní hrdinky a třeba i s ním spojené zajímavější zápletky, než kterých jsme se dočkali. Mimo to se dočkáme jen výše zmiňovaných postelových scén a týpka, kterýmu projde naprosto všechno.
Jediné, co mě na této knize zaujalo (abych nebyla jenom negativní) je obálka knihy. Asi si možná říkáte, proč jsem se rozhodla psát recenzi na knihu, která se mě nijak neoslovila. Jednak je to proto, že jsem si to chtěla vyzkoušet. Přece jenom, nejde pořád psát jen pozitivní recenze. A druhak proto, protože jsem se rozhodla začít psát recenze na knihy od mladých autorů, většinou prvotin. S tím mi mimo jiné pomohlo slovenské vydavatelství Magna Publishing, které bylo hlavním iniciátorem této mé myšlenky. Takže moc děkuji za knihu a těším se na další spolupráci.
0 komentářů:
Okomentovat