Oblíbenosti: únor

Myslím, že obdobný formát článků je u blogerek hodně oblíbený. Já sama o Oblíbenostech jiných blogerek nebo youtuberek ráda čtu a poslouchám. Proto jsem se rozhodla, že i já tento článek vždy na začátku nového měsíce na svůj blog zveřejním.

Nechci tento článek rozdělovat do kategorií typu knihy, filmy, jídlo a podobně. Budu psát o věcech, které mi tento měsíc udělaly radost a které mi zkrátka utkvěly v paměti. I kdybych měla psát jen o jedné věci. Kdyby Vás nějaké téma zmíněné níže zajímalo více, ráda udělám samostatný článek.

První věc, o které bych se s váma ráda podělila je ta, že od začátku měsíce už nejsme v bytě jenom dva, ale rovnou tři. Pořídili jsme si s Martinem činčilu. Ani nevím, co mě to napadlo. Máme malý byt, tak jsem byla celou dobu smířená s tím, že budeme mít nanejvýš rybičku. Poslední dobou jsem se ale hodně zajímala o chov činčil a tak mě prostě napadlo kouknout na nějaké inzeráty a najednou jsme Pinďu už měli doma. Klec, kterou jsem k Pinďovi dostaly byla větší, než jsme očekávali. Martin celé odpoledne vymýšlel, kam jí dát, aby jsme se v té naší jedné místnosti potom ještě vůbec hnuli. Nakonec jsme všechno úspěšně vyřešili a poskládáme se sem všichni tři (Pinďa tu má nejvíce místa)!

Tento měsíc jsem taky nastoupila do nové práce. Asi si říkáte, že to není moc téma, které by se do tohoto článku hodilu. Tento bod jsem sem ale zařadila proto, protože práce v knihkupectví byl vždycky můj sen. Levné Knihy, ve kterých pracuji je poměrně malý obchod na ne moc frekventovaném místě, řekla bych (nebo že by jenom lidé přestali číst?), proto se mi stává, že nemám třeba hodinu co dělat, protože si nikdo nepřijde nic koupit. V těchto volných chvílích nedělám nic jiného než že si čtu. Knihu 1984 od Orwella  jsem tak snadno přečetla za pár dní a už se chystám na další. Taková rada pro vás: nepodceňujte knihy za 9 korun!

V první polovině měsíce jsem Martina přemluvila, aby se mnou šel na koncert kapel Hopes, Just For Being a Krang. Už jsem nějaký čas nebyla na žádném koncertě mých oblíbených kapel, proto jsem měla strašnou radost, že si kluky poslechnu zase jenou naživo. Když jsem byla mladší, chodila jsem na podobné koncerty téměř každý víkend a někdy dokonce i přes týden. No, kapelu, kterou jsem si přála slyšet úplně nějvíc, hráli první, takže jsme je jak jinak než nestihli. Krang jsem slyšela naživo poprvé, (stejně mám radši Criminal Colection) a Just For Being jako vždy nezklamali.


Taky jsem se konečně odhodlala a nechala si ostříhat ofinu. Už delší dobu se mi to moc líbilo, akorát jsem na to byla vždycky až moc velký srabík. Mám totiž přirozeně (docela dost) kudrnaté vlasy, tak jsem se bála, že si to budu muset pořád jenom žehlit a že to bude vypadat strašně. Nakonec jsem si domluvila schůzku s kadeřnicí, aby mi poradila, já si to doma mohla v klidu rozmyslet a kdyžtak bych se k ní objednala znova, už na ostříhání. Dopadlo to tak, že jsem už ten první den odcházela s ofinou. Měla jsem, a do teď mám z toho strašnou radost. Vždy, když jsem odcházela od kadeřnice, byla jsem zklamaná, tentokrát ne.

Jsem spíše seriálový fanoušk než filmový. Hodně dobrých filmů, u kterých vydržím celou dobu je jen málo (a nebo o těch dobrých filmech ještě nevím). Seriálů mám rozkoukáno asi milion, přesto se najdou občas takové, které jsou tak dobré, že je dokoukám až do konce. Minulý měsíc jsem dokoukala český kriminální seriál Případy 1. Oddělení. Tohle téma mě celkově zajímá, takže mi to shlédnutí všech dílů netrvalo dlouho. Na to, že nemám ráda české seriály (ani filmy) mě tenhle velmi mile překvapil.