Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR

 Ahoj, 

dnes tu jsem s další knižní recenzí a tentokrát půjde o nejnovější knihu spisovatelky a koreanistky Niny Špitálníkové s názvem Svědectví o životě v KLDR. Za knihu moc děkuji e-shopu megaknihy.cz, kde tuto knihu seženete za 252,-. 

Určitě doporučuji kromě knih kouknout na e-shopu i na jejich Žebříček recenzentů, protože každý měsíc se odměňuje 25 (!!) nejaktivnějších recenzentů, kteří budou odměněni knihami podle svého výběru v určité hodnotě, podle toho, na jakém místě z 25ti se umístí. Je to jednoduché - přečtete knihu, napíšete recenzi a za tu už máte jeden bod. Podle mě to je skvělý nápad a můžete se tak podělit o svoje pocity z knihy i s ostatními čtenáři a navíc díky tomu získat novou knihu! Ale teď už zpátky k recenzi...

Poprvé jsem se o tuto knihu začala zajímat, když jsem viděla tu nádhernou obálku od Myokard. Ninu Špitálníkovou jsem zaregistrovala už dříve, když vyšla její dřívější kniha Mezi dvěma Kimy, do které jsem se tenkrát ale nepouštěla, protože jsem si říkala, že to není čtení zrovna pro mě. Když jsem ale viděla tu obrovskou vlnu pozitivních ohlasů právě na knihu Svědectví o životě v KLDR, nedalo mi to, a požádala jsem o tuto knihu k recenzi. Kniha se umístila na prvních místech v různých žebříčcích na Databázi knih, kde navíc měla a stále má 99% hodnocení. Moc jsem nevěděla, co od knihy očekávat, protože o KLDR jsem před přečtením knihy věděla jen nějaké povrchové informace a nikdy jsem neměla potřebu zjišťovat si o ní něco více. Proto mě velmi překvapilo, jak moc mě kniha pohltila. 

V knize o 264 stranách najdete rozhovory se sedmi severokorejskými uprchlíky. Na začátku každého příběhu je vždy jméno, profese, v jaké provincie daný uprchlík byl, za vlády jakého vůdce se rozhodl zemi opustit a jeho přibližný věk. První příběh bývalé severokorejské profesorky jsem četla se zatajeným dechem a na konci jsem celý její příběh dost obrečela. Knihu jsem musela odložit a pokračovat s ní zase další den. Takhle jsem to dělala s každým rozhovorem. Kdyby to nebylo tak silné téma, tak bych knihu určitě přečetla celou za jeden večer. Tak moc mě zajímal každý další osud, ale zároveň to bylo mnohdy tak bolestné čtení, že jsem nemohla jinak. Musela jsem zkrátka každý rozhovor, každý osud rozdýchávat a nechat si chvilku, abych o tom mohla přemýšlet. 

V každém příběhu lidé popisují, z jaké byli kasty, co to pro ně v běžném životě znamenalo, jaké bylo jejich dětství, proč se rozhodli utéct a hodně jsem se dozvěděla i o vojně, kterou mají povinou jak muži, tak i ženy. Muži v ní stráví 10 let a ženy 7. Nic jako modré knížky u nich neexistují. Zkrátit si vojnu lze jen v případě, pokud by člověk přišel například k vážnějšímu úrazu. To ho pak radši pošlou domů, než aby se o něho museli starat sami. Pokud to ale není nic vážného, často se po zotavení vrací zpátky. 

V knize mě zaskočilo velmi mnoho věcí, které my bereme jako samozřejmost, avšak v KLDR je to nemyslitelné. Nechci vám toho moc prozradit o osudech zpovídaných uprchlíků, proto zmíním jen pár věcí, které jsou tak nějak známé a dají se dohledat nejen v této knize. Například to, že ženy si nemůžou vzít jen tak někoho, partner jim je přidělen s tím, že se nemůžou nechat rozvést. Muži to však udělat smí. V čím nižší jste kastě, tím více máte ztížené podmínky pro život. Do kasty se již narodíte podle toho, z jakých jsou vaši rodiče poměrů. Do vyšší kasty se můžete dostat jen třemi způsoby. Buď budete vyfocen nebo budete na video záznamu s Velkým vůdcem, potřesete si s Velkým vůdcem rukou, nebo se s Vůdcem budete bavit déle než 15 minut...Děti z nižsích kast jsou například ve škole šikanované učiteli, kteří nabádají i ostatní děti, aby se k danému žákovi chovali zle. Zdravotnictví zde prakticky neexistuje a za nadstandartní péči u porodu je třeba považováno jen to, že porodník má na sobě zdravotnické rukavice! Zhruba každý týden jsou v domácnostech dělány prohlídky tajnou policií. Každá domáctnost musí mít na zdi obraz velkého Vůdce, který musí každý den oprašovat. Vše, včetně jídla se dostává na příděl, takže neexistuje, že by se doma našlo něco "navíc". Tyto věci se dají v Severní Korei sehnat například na černém trhu, který je tu dost rozšířený. 

Takovýchto věcí, které jsou v KLDR "normální" a pro nás nemyslitelné, se dozvíte celou hromadu. Určitě mi kniha hodně dala, troufám si říct, že jsem si začala víc vážit obyčejných věcí, které pro mě můžou být samozřejmostí, ale pro lidi, kteří se narodili do této země luxus, který si většina nemůže dovolit, nebo je ani nezná. Hned po přečtení jsem si pořídila i předchozí autorčinu knihu Mezi dvěma Kimy, které shodou okolností vyšel dotisk. Tak jsem zvědavá, jestli bude stejně tak dobrá jako tato, protože za mě nemůžu jinak než 5*/5*. Pokud si chcete rozšířit obzory, přečíst si něco od české autorky, tuto knihu můžu určitě doporučit.