Od čtvrtka do neděle se v Praze konal už 25. ročník Světa knihy. Dostala jsem v práci jednodenní vstupenku a moc ráda jsem jí využila. Přes týden jsem byla v práci, proto jsem si k návštěvě Holešovického výstaviště zvolila sobotu, kdy byl pro mě program nejzajímavější. Z programu jsem si do mobilu vypsla všechny besedy a autogramiády, které bych chtěla stihnout. Vůbec jsem nevěděla, co mám od veletrhu čekat, ale až tam jsem pochopila, jak moc naivní jsem byla. Nestihla jsem totiž ani polovinu besed, na které jsem měla v plánu jít.
Na veletrh jsem dorazila hned před půl devátou, abych si to vše mohla projít když vevnitř nebude ještě tolik lidí. To se mi docela úspěšně povedlo. Co ale nastalo kolem desáté hodiny bylo šílené. Necítím se dobře mezi více lidmi a tohle pro mě byla jedna velká panika :D. Nicméně jsem se snažila každou chvilku vycházet ven, kde kvůli počasí tolik lidí nebylo.
První besedu, kterou jsem chtěla stihnout, byl brunch s mladými autory, konkrétně s Annou Musilovou, Theo Addairem a Magdou Mintovou. Besedu jsem skutečně stihla, ale bylo tam tolik lidí, a navíc se zvuk tak moc rozléhal, že jsem z toho téměř nic neměla. Před koncem jsem se pomalu přesunovala do druhého křídla, kde měla být beseda s Alenou Mornštajnovou. Na tu jsem dokonce i viděla mezi těmi všemi lidmi, ale zvuk byl opět hodně špatný. Tak jsem to po pár desítek minutách vzdala a rozhodla se jít si nakoupit nějaké knížky. Moc jsem jich nekupovala, protože u většiny stánků měli veletržní slevy stejné, jako já mám v práci. Takže jsem vybrala ve stánku Euromedia jen první dva díly Vraní dívky, jelikož doma jsem měla z nějakého důvodu pouze ten třetí a pak Slepou mapu, přičemž Host měl slevy nižší než mám běžně u knih já.
Následně jsem se pomalu přesouvala na besedu se Stefanem Ahnhemem, kde jsem si dokonce i sedla a něco slyšela! Stefan na konci programu pokřtil svou novou knihu Osmnáct stupňů pod nulou a následně začínala autogramiáda. Když jsem zjistila, jak je dlouhá, šla jsem si radší dát ven pivo. Mezitím co jsem zvádla dvě, se fronta hezky posunula a já si šla stoupnout na její konec. V tu chvíli mi ale volala kamarádka, která dorazila a já jí měla předat lístek. Frontu jsem tedy opustila a šla za ní ven. Když jsme se vraceli, byla už skoro celá fronta pryč. Nakonec jsem teda na vysněný podpis nemusela čekat ve frontě vůbec dlouho :D.
Když jsem šla s kamarádkou zase projít všechny stáhnky, jen jsem nakoukla na besedu s Minierem, ale autogramiádu jsem si nechala ujít, opět kvůli množství lidí. (A to jsem sebou táhlu tu jeho cihličku na podepsání) Při Obcházení jsme ještě narazily na krásné záložky ze stánku Dopravního podniku a také na pohledy z nakladatelství Paseka, které jsem tam nemohla nechat.
Besedu s Dominikem Lnadsmanem a Tomášem Břínkem jsme nechtěly zmeškat, proto poslední zástávkou právě před touto besedou byl Antikvariát Fryč. Mezitím co se kamarádka prohrabávala vynily, objevila jsem tam knihu Z deníku kocoura Modroočka, o které mi kdysy říkal přítel, že ji měl moc rád, když byl malý. Proto jsem se rozhodla mu touto knihou udělat radost.
Beseda s TMBK a panem Landsmanem byla dost výživná a hodně jsem se nasmála. Jejich humor mě asi nikdy nepřestane bavit.
Celkově jsem si festival moc užila! Měla jsem v plánu tam zůstat až do konce, ale nakonec jsem byla ráda, když jsem kolem půl sedmé dorazila konečně domů. Momentálně se vzpamatovávám ze sociálního náporu a těším se zas příští rok!
○Kdo jste taky byl na letošním světě knihy?
○Pokud ano, co se vám nejvíce líbilo a případně od koho jste si odnesli podpis nebo fotku?
Je dobře, že sis festival užila a máš z něj krásné úlovky! :-)
OdpovědětVymazat